Kimono
Kimono je tradiční japonský oděv. Původně slovo kimono označovalo všechny typy oblečení, ale později se začalo používat pro zvláštní typ tradičního plně dlouhého roucha. Originální a přesný název by měl být wafuku (doslovný překlad "oblečení japonského stylu").

Kimona jsou rovně střižená roucha tvaru T sahající po kotníky, s límcem a širokými, plně dlouhými rukávy. Kimona se váží kolem těla, vždy levou stranou přes pravou (výjimkou je pouze oblékání mrtvého při pohřbu) a upevněná širokým pásem nazývaným obi, který je obvykle vázán vzadu. Kimona se většinou nosí s tradiční obuví (především s dřeváky geta nebo sandály zóri) a "ponožkami" s odděleným palcem - tabi.
Dnes kimono nosí především ženy, a při zvláštních příležitostech. Tradičně nosí svobodné ženy při zvláštních příležitostech kimono nazývané furisode, které má rukávy až k zemi. Už jen velmi málo žen, hlavně starších, a ještě méně mužů nosí kimono jako běžné oblečení. Tradiční japonské oblečení rovněž nosí muži a ženy určitých tradičních povolání jako jsou např. šintoističtí a buddhističtí kněží, šintoistické kněžky miko a gejši a osoby věnující se tradičním uměním (čajový obřad, ikebana, kaligrafie ap). Japonci si často oblékají kimono i při zvláštních a formálních příležitostech (svatbách, pohřbech, promocích…). Zvláštní druhy kimon pak nosí ženy i muži při určitých druzích sportu, jako je např. kendó. Profesionální zápasníci sumo jsou často vídáni v kimonech, protože je u nich vyžadováno nošení tradičního japonského oblečení, kdykoliv se objeví na veřejnosti.
Nadšenci pro kimona mohou také v Japonsku navštěvovat lekce jak oblékat a nosit kimono. Hodiny se týkají vybírání vzorů a látek odpovídajících ročnímu období a příležitosti, sladění spodních dílů kimona a doplňků, vrstvení spodních dílů kimona podle přesného významu, výběr a vázání obi a další témata. Existují i kluby zaměřené na kulturu kimona jako Kimono de Ginza.
Materiály
Kimona pro muže jsou dostupná v různých velikostech, ale kimona pro ženy jsou typicky stejně velká a jsou přizpůsobována různým rozměrům těla zahýbáním a skládáním. Ideálně ušité kimono má rukávy končící u zápěstí, když jsou ruce spuštěné. Mužské kimono by mělo být o něco delší než je mužova postava a přebytečná délka se v pase zapošívá. Ženské kimona je delší asi o 20 cm než postava jeho majitelky, aby bylo možné vytvořit ohašori - sklad, který je vidět pod obi.
Kimona jsou vyráběna z jednoho kusu látky zvaného tan. Jednotlivé kusy jsou přibližně 36 cm široké a 11,5 metru dlouhé (dostatečně pro kimono pro dospělého) a kimono se šije z celého kusu látky. Hotové kimono sestává ze čtyř hlavních pruhů látky: dva kryjí tělo a dva tvoří rukávy a další menší pruhy tvoří úzký přední díl a límec. V dřívějších dobách bylo při praní kimono obvykle rozpáráno na jednotlivé části, a poté opět ručně sešito. Díky tomu, že kusy látky zůstavají při výrobě kimona v celku, může být kimono bez problému přešito pro jiného člověka.

Části ženského kimona
Doura - vrchní podšívka
Eri - límec
Fuki - krycí lem
Furi - rukáv pod otvorem
rukávu
Maemigoro - hlavní přední díl
Mijacukuči - otvor pod rukávem
Okumi - přední vnitřní díl
Sode - rukáv
Sodeguči - otvor rukávu u zápěstí
Sodecuke - otvor rukávu u těla
Susomawaši - spodní podšívka
Tamoto - spuštěná část rukávu
Tomoeri - vnější límec
Uraeri - vnitřní límec
Uširomigoro - hlavní zadní díl
Cena
Kimona mohou být velmi drahá. Cena ženského kimona může snadno přesáhnout 10 000 US$. Kompletní šaty - kimono, spodní části, obi, vázanky, tabi, obuv a doplňky, může přesáhnout 20 000 US$. Jen samotné obi může stát několik tisíc dolarů. Přesto je ale většina kimon, která vlastní nadšenci nebo umělci zabývající se tradičním uměním mnohem levnější. Zruční lidé si šijí vlastní kimona a spodní díly podle standardních vzorů nebo "recyklováním" starých kimon. Levnější a strojově vyráběné látky mohou být náhradou za tradiční, ručně barvené hedvábí. V Japonsku jsou běžně k dostání i použitá kimona v různých cenových relacích. Má-li kupující štěstí, dá se v bazaru či na trhu se starožitnostmi sehnat poměrně kvalitní hedvábné kimono nebo brokátové obi za pouhých 2000 jenů (zhruba 300 Kč). Nová ženská obi ale většinou zůstávají nákladnou záležitostí, nezřídka bývají dražší než kimono samotné a na jejich výrobu je třeba zkušených odborníků. Mužská obi, i ta vyrobená z hedvábí, bývají většinou mnohem levnější, protože jsou užší, kratší a mnohem méně dekorativní než ta ženská.
Doplňky:
Kanzaši
- jsou tradiční jehlice do vlasů, které nosí ženy ve složitých účesech, které často doplňují kimono. Tradiční materiály jsou stříbro či jiné kovy, někdy kombinované s látkou, dřevo, lak nebo želvovina. Dnes se však vyrábějí i kanzaši z plastu a jiných nových materiálů.
Kuši - je hřebínek do vlasů nošený v tradičním účesu. Tradiční materiály jsou stříbro, dřevo, lak nebo želvovina.
Kógai
- je jiný typ tradiční jehlice do vlasů, dnes již používaný pouze zřídka. Na rozdíl od jehlice kanzaši je masivnější a oba konce jsou rozšířené. Tradičně se kombinuje se dvěma hřebínky kuši. Materiálem je želvovina nebo lakované dřevo.







































